Jdi na obsah Jdi na menu
 


Činčily

                                     ČINČILY  

Činčila je krásná, jako vystřižená z dětských obrázkových knížek. Někdo ji popsal jako „křížence veverky, myši a morčete“ a ono to vlastně je i skoro pravda. S morčetem je činčila příbuzná a lze říct, že se morčeti podobá svými potravními zvyklostmi (tedy je přísný býložravec, musí mít seno, nesmí mít tučnou potravu, je náchylná na problémy s trávicím traktem, protože má dlouhé tlusté a slepé střevo). Myším (tedy spíš těm stylizovaným) se podobá vzhledem a neustálým ohlodáváním všeho a veverkám zase svojí aktivitou a šikovností.

Činčila a běhání

V první řadě musím upozornit, že činčily jsou velmi živá zvířátka. V období své aktivity rády běhají, skáčou, šplhají, prolézají. Proto nemohou být celý život zavřené v malé kleci, to by bylo týrání (platné podle našich zákonů!). Majitel své činčile musí poskytnou velkou klec s různými policemi, větvemi, prolézačkami, tato klec by měla mít několik pater. Naprosto ideální je, když činčilu pouští po bytě. Může jí vyhradit nějakou místnost, kde se může toto aktivní zvířátko vyřádit, vyběhat, nebo jí dovolí pohybovat se po celém bytě, ale to musím mít ostříží zrak, aby zachránil před jeho ostrými zoubky nábytek, koberce, kablíky, kytky… Činčily milují běhání a skákání, jsou velmi zvědavé a rády objevují a zkoumají nové věci. Výhodou je, že pokud někam zalezou (za skříň, pod postel), dlouho tam nevydrží.

Při běhání po bytě je třeba počítat se všudypřítomnými bobky. Není to nic hrozného, jsou to malé černé válečky, trochu větší než trus myší, rychle uschnou a lze je bez problému vysát, zamést či posbírat prsty. Činčily obvykle močí v kleci na „své místo“, takže to by nemělo být žádný problém. Takže - rozhodně nepočítejte s tím, že budete mít doma zvířátko, které vám bude tiše vrnět v klíně, zatímco vy se díváte večer na televizi. Nebo že vám bude vzorně sedět na rameni jako ochočený potkan, zatímco vy žehlíte či myjete nádobí. Ne. Bude běhat, běhat, běhat!

Mazliky, mazliky

Na rovinu vám prozradím: nemazliky.

Činčily nemají rády, když se na ně šahá. Nemají rády, když je někdo chytá a když je někdo bere do rukou. Protože jsou domestikovány poměrně nedlouho, zachovaly si mnohé „divoké“ instinkty. Samozřejmě najdete jedince, kteří jsou klidnější a snáze je při běhání odchytnete, ale jiné činčilky jsou prostě divoké a neochočíte je ani jako mláďata. Prostě je to věc náhody, na jakou činčilu člověk při koupi narazí, dokonce si myslím, že pokud kupujete mládě, je jedno, zda to je od velkochovatele nebo od soukromníka, co má činčily jen jako mazlíky v bytě. Pokud chcete činčilu dle jejich možností ochočit, radím kupovat zvíře ne starší než půl roku. Ne že by to později nešlo, ale šance na ochočení je menší.

Činčily se kupodivu nechají drbat, hladit a ošahávat v kleci. Asi v ní mají pocit většího bezpečí.

Počítejte proto s tím, že přestože vám činčilka bez problému vyleze na rameno, přestože si přijde k ruce pro rozinku, stačí jeden prudší pohyb a ona bleskovou rychlostí zmizí v kleci nebo pod skříní, odkud za chvilku zase zvědavě vystrčí nos.

Jsou činčily chytré?

No, nic moc. Naučí se přiběhnout na signál (obvykle se to naučí tak, že je na nějaký signál nalákáte k ruce na pamlsek). Naučí se, kde mají domeček a bez problémů si po vyběhání mohou skočit do klece a tam čekat na zavření. Ale nenaučíte je, že nemají kousat do nábytku. Jednou je odeženete „kšic!“ a za půl minuty tam hlodají zase. Nemá smysl je trestat, nechápou to, prostě se musíte obrnit trpělivostí a buď je nechat běhat v místnosti, kde hlodání ničemu nevadí, nebo je musíte stále hlídat a odhánět v případě neplechy. Pokud je budete odhánět rozumně („kšic“, postrčením rukou i prudším pohybem), nemějte strach, že by se vás začaly bát. Naučí se rozlišovat, kdy je prudký pohyb mířen na ně a kdy si toho nemusejí všímat.

Hlodavci

Činčila je hlodavec, což je slovo příbuzné se slovy hlodat a hlodáky. Hlodavec hlodá svými hlodáky vše, vždy a za jakýchkoli podmínek. Je to jeho životní nutnost a vy s tím nic nenaděláte. Musíte s tím počítat a činčile přizpůsobit chod a někdy i vzhled domácnosti. Pozor na jedovaté rostliny, elektrické kabely, umělou hmotu, koberce… Může to stát činčilu i život!

Naštěstí však nejsou činčily kousavé. Jen málo jedinců se brání zuby. Už vícekrát jsem činčilu ošetřovala, píchala injekce a dělala jiné nepříjemné zákroky, činčila se nebránila zuby, maximálně se snažila utéct z ruky.

 

Trochu chci varovat před strkáním prstů skrze mříže (hlavně malé děti). Především mladé činčilky jsou zvědavé a myslí si, že to je něco na mls a mohou prst ochutnat zuby. Obvykle nekousnou moc, jen se prstu dotknou, ale jsou i jedinci, kteří stisknou silněji. Starší činčilky ale většinou už ví, že prsty se nejí a nemají ani snahu je ochutnávat (pokud nevoní po nějaké mňamce). Prevencí je, když nebudete činčilu nikdy krmit přes mříže klece.

Kdy činčily "žijí"

Činčily jsou aktivní večer a nad ránem. Přes den si s nimi moc legrace neužijete a v noci mohou někdy dělat v kleci rámus. Proto nejsou moc dobrým kamarádem pro děti, ani není radno mít jejich klec umístěnou v ložnici. Jsou však velmi dobrým společníkem dospělých lidí, protože ti je mohou večer pustit po bytě - což je doba, která přijde vhod činčile i dospělému člověku.

Jak je to s alergiky

Obecně se říká, že činčily jsou vhodné pro alergiky, protože jejich srst je natolik hustá, že v ní nežijí roztoči. To je pravda. Ale! Činčily musí mít neustále k dispozici seno - a už jsem viděla alergika pšikat a smrkat při obyčejném krmení milované činčilky. O čištění klece ani nemluvím! Činčily sice nelínají jako psi, ale jejich chlupy se obměňují po troškách celý rok a jsou tak jemné, že se dokážou docela slušně vznášet ve vzduchu a lechtat pod nosem. Tyto chlupy dokážou pak být doslova všude (stejně jako činčilí bobky).

Stres & spol.

 

Činčily jsou skutečně náchylné na stres, který u nich může způsobit i smrt, přesto kolem nich nemusíte chodit po špičkách. Z mých zkušeností si zvyknou na běžný chod domácnosti, štěkajícího psa i křičící dítě, na vysavač, jízdu autem a změnu prostředí (prázdniny apod.). Je pravda, že by vždy měly mít svůj domeček, možnost si zalézt, při změně prostředí klidné zacházení. Není vhodné je příliš tahat a honit (děti…), ale mohou si zvyknout na česání srsti, ošetření očí apod.

Jednu nebo více činčil?

Činčily jsou společenská zvířata. Přestože jsem zatím nikde nenašla informace o tom, jak žijí ve volné přírodě, řekla bych, že si udržují jakési společenství rodin. Otec, pár samic a s nimi jejich různě stará mláďata. Otec i starší sourozenci se dokážou až dojemně starat o novorozené činčilky společně s matkou. Všechny činčily, staré i mladé, pak spolu spí tělo na tělo, okusují si srst (hlavně za oušky a za krkem), při zkoumání nových prostor a předmětů se domlouvají tichými kuňkajícími zvuky (říkají: „tady jsem, kde jsi ty?“).

Podle toho jsem došla k závěru, že jedna činčila v kleci je chudák! A přítomnost „činčilí rodiny“ ji nenahradí ani ten nejpozornější lidský majitel. Kdo nechce mláďata, může mít doma společně dva jedince stejného pohlaví.

Chci ještě upozornit na to, že činčily si mohou své kamarády vybírat. Prostě si někdy dvě činčily nesednou a nic s tím nenaděláte! Takže kupovat druhou činčilu ke své první je vždy trochu sázka do loterie: přijme ji, nepřijme? Obecně platí: je lepší pořídit novou samičku samečkovi, protože samečci nemají takové teritoriální cítění jako samice a spíš do své klece přijmou cizí činčilu. Je lepší kupovat mládě k dospělé činčile - nebo mládě k mláděti. Mláďata si na sebe obvykle dobře zvyknou. Navíc skutečně malá činčilka, tedy odebraná od rodičů ve věku 2 - 3 měsíců, umí vydávat zvláštní zvuky, které dospělým činčilám říkají: „neubližuj mi, jsem ještě miminko!“ Většina dospělců tyto zvuky respektuje a miminku neublíží. Největší problém je dát většího samečka či samičku k dospělé samici. Ale i to se může zadařit, protože si činčily „sednou“. Všimla jsem si, že činčila, která žije sama, spíš přijme novou činčilku, než ta, která už nějakého partnera má.

Přestože si činčila dokáže zvyknout na psa, morče nebo králíka, nepovažuji tyto „svazky“ na to pravé ořechové. A druhou činčilu to stejně nenahradí.

Ven nebo do bytu

Činčily jsou ideální bytová zvířátka. Nemají rády přímé slunce, přílišné horko, vítr, déšť či mlhu, ale vyžadují suchý vzduch a prostor mezi čtyřmi zdmi jim k vyběhání bohatě stačí. Bez zelené trávy se obejdou a na vodítku je problém je naučit chodit. Rozhodně je třeba počítat s tím, že když činčilu jednou pustíte na volno do zahrady, už ji nikdy nemusíte najít! Proto s venčením činčil opatrně!

Jak dlouho budu činčilu mít

Údaje o věku činčil se rozcházejí, ale obecně lze říct, že se činčila průměrně dožije v dobrých podmínkách tolika let, jako pes, tedy něco přes deset let. Je to tedy koupě na kus života.

Závěr - pro koho ano a pro koho ne

ANO

  • dospělým lidem, kteří nechtějí mít činčilu jako zvířátko na drbání, nošení po kapsách a vodění na vodítku
  • lidem, kteří jí dají dostatečný prostor k volnému běhání
  • lidem, kteří ji budou milovat a obdivovat pro její krásu, pohyblivost, zvědavost a nespoutanou radost ze života
  • nenáročným lidem, kteří chtějí mít nenáročného společníka po večerech
  • lidem, kteří nemají čas se svému zvířeti věnovat půl dne, o víkendech nebo ho nestíhají venčit
  • lidem, kteří občas jednou pryč a o jejich byt a zvířata se budou starat „náhradníci“
  • rozumným lidem, kteří z různých důvodů nechtějí mít psy či kočky, ale nespokojí se s křečkem, andulkou nebo rybičkami
  • lidem, kteří se budou na dovádějící činčilu dívat po večerech místo televize, budou „studovat“ její povahu, komunikaci, budou jí vymýšlet různé překážky, prolézačky - prostě dospělým dětem

NE

  • dětem (raději morče nebo králíka…)
  • lidem, kteří se chtějí se zvířátkem mazlit, muchlat (raději psa či kočku…)
  • starým lidem nebo lidem, kteří nemají na to, aby činčilu občas naháněli do klece (raději rybičky…)
  • lidem, kteří nechtějí nebo nemohou činčile poskytnout dostatek pohybu a prostoru (raději křečka…)
  • lidem, kterým vadí seno, písek, jemné chlupy a činčilí bobky (raději tamagoči …)
  •  

POKUD BY JSTE SE ROZHODLI ČINČILU MÍT JSOU POTŘEBA K TOMU TYTO VĚCI :

 

Voda
Neměla by být z kohoutku, neboť chlór škodí. Převařujte, nebo nejlépe kupovat stolní či kojeneckou vodu. Cokoli neperlivého. Měnit každý den. Sem tam přidejte pár kapek vitamínů, nebo aspoň vitamin C, obzvlášť pokud jsou zvířátka nemocné.

Granule
Je potřeba kupovat jen krmivo určené výhradně pro činčily, nelze nahradit např. za granule pro králíky a jiné. Dejte pozor na datum výroby a uváděnou dobu použitelnosti. V granulích jsou obsaženy všechny potřebné vitamíny a minerální látky. Činčilí pelety jsou k dostání v každé zvířecí prodejně. Dováží se několik druhů pelet ze zahraničí, ovšem levnější a kvalitou srovnatelné jsou výrobky domácí. Nekupujte podobné krmivo pro králíky, které je většinou doplněné o hormony, které činčile škodí.

Seno
Mělo by být dostatečně odleželé ( aspoň 1,5 měsíc od sklizně ) a suché ( mělo by praskat ). Nesmí být sebeméně vlhké nebo napadeno plísní! Nevhodné je seno kosené na podzim druhou a třetí žatvou. Seno z obchodu zkontrolujte, případně dosušte. Pokud je cítit zatuchle - vyhoďte jej. Čím je seno hrubší, tím lépe pro činčilku. Pochoutkou jsou listy bodláků.
 
Vápník
Vápník potřebuje činčila doplňkově. Lze ho obstarat v podobě tablet, které podáváme 2x týdně půl tablety. Také se prodává calciová tyčinka, kterou 1 až dvakrát za měsíc zavěsíme do klece. Oba produkty jsou od firmy VITAKRAFT, a jsou jedny z nejlepších.
 
 
Pamlsky
Nejčastěji jsou používány k ochočovaní a udržování lepšího kontaktu s činčilou. Avšak všechny vhodné a oblíbené pamlsky lze podávat jen v omezeném množství, aby naše přílišná aktivita nezpůsobila činčile újmu. Zvířátko není schopno rozlišit jestli už má dost, za to zodpovídá chovatel! Pokud dáváte každý večer pamlsek, doporučuji střídat druhy. Např. dáte nějakou směs, druhý den bylinky, pak vita koktejl, další den švestky a šípky, pak zase směs. Mezitím calciovou tabletku a list pampelišky a tak různě. Křížaly můžete dávat denně a byliny každý druhý den.
 
Vhodné
sušené jablko - křížaly ( 1 ks asi 1cm silný )
čerstvé jablko ( menší kousek, případně ohryzek - nesnědený druhý den odstranit )
sušené švestky ( nařežeme na menší kousky ) stačí 1 švestky
rozinky ( cca 5 ks )
sušený šípek - 1ks
sušené poupata růží - 1ks
sušené byliny
čerství list pampelišky nebo bodláku ( jeden střední list )
celý, dobře vysušený bodlák i s listy ( mají nejraději )
větve jabloně, hrušky, borovice a jiné
ovesné vločky ( 1 kávovou lžičku )
směsi určené činčilám ( 1-2 lžičky )
 
 
 
 
Nevhodné
příliš zeleného krmiva
sušený chleba není vhodný pro březí samice
příliš mnoho oříšků ( velmi nebezpečné ) max. 1 oříšek na zvíře 1 týdně. Nedávat mláďatům
krmné směsi pro křečky a morčata
seno od sousedů u kterého nemáte informace co tam vlastně rostlo
větve modřínu, akátu, ořechu, švestky, třešně, smrku, sekvoje, jedle, cedru, dubu
 
!!! Upozorňuji že činčily mají tuto potravu rády a někdy jí dávají přednost před základní potravou. Přecpávaní pamlsky a potrava nevhodná je jednou z hlavních příčin úmrtí zvířat !!!
 
Příležitostně přimíchejte do potravy lžíci následující směsi:
 
5 dílů heřmánku
3 díly sušených šípků
2 díly máty peprné
1/4 dílu třezalky tečkované
nebo 1 lžíci čaje STOMARAN (směs v lékárnách)
 
P.S. Pokud máte zakoupenu směs bylin pro činčily, tak výše uvedenou směs nemusíte využívat.

Vybavení

Domeček
Provedení ze dřeva, není vhodná dřevotříska ( zvířátka se při okusování mohou poranit ). Pro dvě činčily by měl mít rozměry - 25 až 30cm dlouhý, 20cm široký, 20cm vysoký , vhodné jsou dva otvory o průměru 8-10 cm. Pro jednu činčilu můžete zkrátit pouze délku a ponechat jen jeden otvor na boku. Nedoporučuji dělat u budky dno, vzhledem ke špatné údržbě, např. samičky v budce rodí, a ta je pak od krve. Pokud máte párek, je lepší odklápěcí horní víko, ale tak, aby si ho neodklopily jednoduše i činčily.
 
Napaječka
Skleněná bez zakončení trubičkou, kdy má zvíře přes jazýček přímo kontakt z vodou. Z vlastních zkušeností mohu uvést, že kovová s kuličkou se může zaseknou a zvíře se pouze snaží o pití. Napáječka s trubičkovým zakončení sem tam taky selhává. Může dojít k uvíznutí vzduchové bubliny, hlavně u malých napáječek např. pro křečky. Slabé sklo u zakončení mohou zvířátka přehryznout, a tím se poranit. Každých 14 dní napáječku důkladně vyčistěte od usazenin, i když nejsou na první pohled patrné.
 
Krmítko
Doporučuji malé závěsné nerez krmítko připevněné nejlépe na první poličce. Průměr doporučuji 7 cm. U keramického krmítka na dně klece může dojít k potřísnění krmiva močí a rozhození mimo něj. Krmivo se tak stává závadné ! Keramická miska by musela být pevně instalována výše.
 
Seník
Např. z pozinkovaného drátu upevněný nejlépe v rohu nad zemí, nebo na poličce, tak aby nezavazel při běhu či skocích. Nesmí být v blízkosti vody.
 
Vanička
Musí mít vyšší stěny a může být hliněná, keramická nebo ideální nerez či skleněná koule. Rozměry při podélné vaničce (výška cca 20cm, délka 25cm, šířka 20cm). Měla by být stabilní a bez ostrých stran, jelikož zvířátko rádo balancuje na jejích hranách.
 
Podestýlka
Nevhodné jsou piliny a jiné prašné podestýlky (způsobují záněty očí). Doporučuji hobliny, případně ještě jednou přesít přes sítko. Je také možno sehnat speciální terární směs z bukového dřeva nebo kukuřičné drti. Kočkolit není vhodný!
 
Písek
Udržuje srst v čistotě a podporuje její měkkost a chmýřivost. Večer na 30 min postavte nádobu do klece. Speciální písek je k dostání v několika provedeních. Pokud máte mláďata, doporučuji koupit kvalitnější písek než je odstaví.

Fungistop
Dezinfekční přípravek přidávající se do písku. Brání vzniku infekcí a kožních plísní, nebo je potlačuje. Udržuje srst v optimální kvalitě. Důležitý hlavně za teplých, vlhkých dnů. Dáváme jednu kávovou lžičku na 1 litr písku.
 
Hlodání
Nezapomínejte, že pro správný vývin kostí a zubů činčily potřebují dostatečný přísun vápníku, a zuby pravidelně obrušovat. K tomu nám nepostačí jen dřevo. K dostání jsou vápníkové tablety a kostky, možné je použít i sépiovou kost. Přesto si myslím, že by měli mít trvale v kleci pár menších kostek SIPOREXU. Lze ho pořídit i ve stavebninách. I tak se připravte na to, že Vám budou činčilky "olizovat" zdi...
 
 
Vyčesávání
Je vhodné čas od času vyčesat činčile kožíšek, aby se odstranily staré chlupy. Týká se to především dospělých jedinců. Slouží k tomu speciální jednořadý hřeben. Je možno ho sehnat jen přes chovné stanice. Nouzově si vystačíte i s obyčejným, ale musíte dát pozor, aby nebyl moc hustý , a při vyčesávání volně procházel srstí. Tato investice se vyplatí, hlavně pokud máte více činčil.
 
Chov činčil
Činčilu lze ochočit na určitou úroveň, ale nikdy se nebude chovat jako pes.
Činčila není klasické zvíře k mazlení jako morče, je temperamentní.
Než si přinesete zvířátko domů, musí mít už nachystané bydlení se vším všudy.
Při obstarávání výbavy nešetřete na nesprávných místech. Dá se říct, že činčila je takový malý skokan a potřebuje k přirozenému chovu dostatečně velkou klec. Ideální asi o výšce 100cm, šířce 80cm a hloubce mezi 50 cm a 60cm. Ovšem čím větší, tím lepší. V některých velkochovech jsou činčily chovány na roštech, ale na doma doporučuji ve spod výsuvný šuplík pro snadné čištění ( nedoporučuji v žádném případě dřevěný ). Méně vhodný je i plast pro jeho krátkou životnost a navíc jej může činčila hlodat. Vhodné je nechat si třeba u klempíře zhotovit šuplík z pozinkovaného plechu, nebo ještě lepší je přímo nerez spodek, který je sice drahý, ale co do životnosti, tak i do údržby k nezaplacení. Stejně důležitý je i domek na spaní. Pro samostatné zvíře možnost upevnění nahoře, při páru dole ( aby nespadla mláďata ). Police by měli mít šířku cca 20 cm a vzdálenost mezi nimi na výšku aspoň 30cm. Police mohou být i dřevěné, ale musí se čas od času měnit za nové, i když je omýváte.
Otvor klece by měl být dostatečný pro přístup do celé klece a pro vkládání koupání či výběru budky. Avšak s velikostí to nepřeháníme, aby nám činčila neutekla při každém doplňování jídla.
 
zdroj http://www.cincila-obchod.cz
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář